Pronajměte si Fiat Egea

Celkově vzato, pronájem nakonec proběhl dobře. To znamená, že jsme dostali správné auto na cestu, kterou jsme si představovali. V různých fázích se však vyskytly určité nepříjemnosti. Počínaje tím, že původně objednané auto, které jsem si předem zaplatil, bylo odmítnuto (jak jsem pochopil, nájemce odmítl). Nejprve jsem si myslel, že jsem neopatrně využil služeb podvodníků. Naštěstí se ukázalo, že tomu tak není, operátoři TakeCars se ozvali a dostatečně rychle se dohodli s jiným nájemcem. To mě uklidnilo a zde byl první háček - nevěnoval jsem hned pozornost tomu, že místo původně objednaného vozu s motorem 1,5 litru mi byl zaslán poukaz na vůz s motorem 1,2 litru. Jelikož jsem plánoval cestu s poměrně dlouhými přejezdy, bylo by nepříjemné obdržet vůz s příliš slabým motorem. Když jsem si toho později všiml, smířil jsem se s touto skutečností a rozhodl se nic neměnit, protože na to možná nebude dost času. Když nastal den převzetí vozu, v korespondenci se zástupcem nájemce jsem dostal zprávu, že místo Fiatu Egea mi byl nabídnut Renault Clio. Je to sice kompaktnější vůz, ale protože jsem do té doby poznal dopravní podmínky v turistických oblastech tureckých měst, souhlasil jsem, zvláště když mě zástupce ujistil, že tento Renault Clio je ještě vybaven motorem o objemu 1,5 litru. Když mi však byl vůz dodán, ukázalo se, že objem motoru není 1,5, ale pouze 1 litr. Na mé protesty mi bylo sděleno, že v předchozí zprávě došlo k chybě a byl uveden motor o objemu 1,5 litru. Protože však ve smlouvě s tímto nájemcem byl uveden vůz s motorem o objemu 1,2 litru, rozhodl se, že mi bude vyhovovat 1 litr. Velmi zvláštní logika, vzhledem k tomu, že jsem původně potřeboval ještě vůz s motorem 1,5 litru. Pro vyřešení problému mi bylo nabídnuto, abych dojel do garáže nájemce, kde mi bylo přislíbeno poskytnutí ještě vozu s 1,5litrovým motorem a s automatickou převodovkou, ale za cenu o 50 eur dražší. Nebylo na výběr, protože jsme se už museli stěhovat. Kvůli popsaným nesrovnalostem jsme ztratili asi 2 hodiny času. Pronajímatel mi i přes nepříjemnosti nechtěl ustoupit z ceny. S dalším užíváním vozu jsem byl naprosto spokojen. Při opětovném vrácení vozu však došlo k drobným nesrovnalostem s nájemcem. Když jsem se dostal na místo, kde byl vůz předán, kontaktoval jsem zástupce, abych si ujasnil výši platby za použití zpoplatněných dálnic. Ve zprávě s odpovědí uvedl částku 2800 tureckých lir. Když si však řidič přišel auto vyzvednout, požadoval 3800 lir navíc za zpoplatněné silnice. Ukázal jsem mu korespondenci s částkou 2800 lir, načež jsem zahájil asi půlhodinové jednání se zástupcem půjčovny, který mi bez omluvy pouze sdělil, že se dopustil překlepu a že nerad slyší, když říkám věci, které ho zřejmě usvědčují z nepoctivosti. Přestože vše, co jsem řekl, bylo jen opakováním jeho vlastních slov o 2800 lirách. V průběhu korespondence mi byla předložena tabulka s výpočtem mého dluhu za mýtné s částkou 3800 lir. Ano, připouštím, že z jeho strany mohlo jít o překlep. Ale proč by za všechny tyto překlepy měl být zodpovědný zákazník? Vybral jsem požadovanou částku, která měla být převedena prostřednictvím řidiče, ale na poslední chvíli mi řidič část vybrané částky vrátil s gestem, že víc si nevezme. Opravdu nevím, co si o tom všem mám myslet. Všechno mi připadalo jako zmatek. Nakonec jsme se ale rozešli bez stížností. Nemohu říct, že by mě to nějak výrazně rozrušilo. Jen to ve mně zanechalo vzpomínky na nepříjemnosti, kterým se, zdá se, dalo snadno předejít lepší organizací práce půjčovny.